Poznáváme anglický venkov

Slovo venkov má všude v západním světě (řekněme od Slovenska na západ) zvláštní význam. Až trochu hanlivý. Lidé z venkova jsou považování za hloupější, nestyloví, balíci a podobně. V Anglii je to v podstatě to samé. Lidé z velkých měst mají náhled v podstatě stejný. Ale anglický venkov je krásný, plný dobrých lidí, přírody, zvířat. Viděli jste někdy seriál Vraždy v Midsammeru ? Tam krásně vidíte, jak funguje život na anglickém venkově. Každý každého zná. Každý vás brzo pozná ale sleduje co děláte.

Co mě zaujalo například ve Skotsku, je ale uzavřenost venkovské krajiny. Jakmile jsme vyjeli za město, okamžitě se ze země zvedla kamenná zídka. Asi metr vysoká zed sloužila po staletí jako jasně viditelná hranice mezi soukromými pozemky. Soukromé vlastnictví je v Anglii velmi chráněno a považováno (i když vše vlastně vlastní panovník). Přitomnost zdí je nekonečná. V podstatě jsme v obydlené krajině nemohli najít ani dostatečný plac na rozdělání stanu. Zídky zkrátka končily přímo u pozemku majitele. Jinak je krajinná skladba velmi podobná české přírodě. Střídají se louky s poli a mezi nimi je často remíz (nebo zídka). Jediné co docela chybí jsou lesy. Těch je v Anglii málo a jejich plocha příliš neroste.

Poté vjedete do vesnice. Ty jsou roztahanější než ty naše. Domy jsou od sebe vzdáleny. Neuvidíte tam řadu na sebe nalepených domů jako to bývá na jihu Moravy. Dá se říct, že to jsou všechno samoty. Anglická vesnice je reprezentována klasickými autoritami – institucemi. Všemu vévodí kostel. Anglikánská církev je nejrozšířenější (hned za ní asi islám..). Všichni jsou samozřejmě věřící, ale do kostela na pravidelné mše mnoho lidí nechodí. Ke kostelu patří i fara. Další klasická instituce je místní policie. Ti si samolibě pochvalují, jak je u nich pořádek a nic se nestane díky jejich ostřížímu policejnímu dohledu. Budova obecního úřadu je obvykle řadový domek, kde sedí starosta a pár úředníků. A poslední autoritou je škola. Jen pro základní stupeň a obvykle je pro ty menší.

Až pojedete do Anglie, vyjeďte někdy z prašných měst a zastavte se na venkově v penzionu staré panny. Projděte se po vesnici, po místních kopcích a loukách. Určitě načerpáte spoustu síly a energie.

Tvoje tvář má známý hlas 5.3.2017 – dívá se vůbec někdo?

Sedím u počítače, jako kulisa puštěná televize. Uběhly zprávy, sportovní noviny a něco začalo. Od počítače mě vytrhnul až divný zpěv divného černocha. No co nevidím. Třetí řada Tvoje tvář má známý hlas. Musím se přiznat, že první řadu jsem společně s manželkou sledoval. Ne že by mě to bůhvíjak bavilo, ale některé představení byly celkem povedené. Třeba komik Petr Rychlý jako Honza Nedvěd byl skutečná pecka.  Druhá řada mě minula. Nemohl jsem snášet toho uřvance Cinu a toho dalšího mladíka Gránského, který vypadá jak pornoherec. Tyhle pseudo hvězdy nových časů, to je děs.

Ovšem třetí řada, zdá se být nepřekonatelná. To co tam zpívá za VIP vykopávky.. kde ty lidi pobrali ? To už nemají ti herci do čeho rýpnout, že se musí předvádět v takové ptákovině. Hlavně Dejdar a Vilhelmová to snad nemá zapotřebí. Snad tam nejsou jen kvůli penězům.

Martin Dejdar nacvičuje jak zpívá Waldemar Matuška
zdroj obrázku: nova.cz

První kolo mě samozřejmě neminulo, ale byla to nuda nad nudy. Všichni všechny jen vychvalovali, jak to bylo super a vtipné. My jsme u televize zívali. Tohle druhé se zdá být ještě horší než první. První Vilhelmová, začla jako mladý niga. Až po dotazu manželky, že to má být malý Jackson, jsem se jen podivil, co všechno český divák snese. Porota, kde seděl jako host nějaký příhřátý herec opět jen komentovala, jak celé vystoupení bylo super.
Teď se tu trápí Dejdar, pokoušeje se napodobit nenapodobitelného Waldemara Matušku. Nic moc. Walda a jeho slavíci prostě napodobit nelze. Dejdar není bůhvijaký zpěvák a tahle píseň se musí zpívat hodně silně. A teď už čekám, jak odborná porota všech pochváli.
Nic, jdu si pustit něco víc do punku.

Punkeři si na botech zakládají

Většina oblečení, která na sebe punkeři oblékají musí upoutat pozornost. Nejlépe když vyvolají v lidech pohoršení. Punkeři opovrhují řádem a zavedenými zvyky lidí. Proto rádi nosí džny s dírami a úzkým střihem, výrázné barevné trička s nápisy a obrázky, které musí provokovat. Samozřejmostí jsou kožené bundy a doplňky (o nich někdy příště). Dnes se podíváme úplně dolů, na boty.

Většina punkerů, i když je nic nezajímá, tak boty ano. Punkerské boty jsou většinou značkové, na to je celé jejich kouzlo založeno. Kupujete jen tu správnou rebelskou značku. Můžeme v podstatě vybírat ze dvou základních druhů. Buď vysoké kožené boty, které jsou s hudebním stylem spjaty od samého počátku, nebo dnes velmi oblíbené nízké plátěné tenisky. Kožené se samozřejmě hodí do chladných měsíců, deště a zimy. Plátěné jsou pak lepší v létě, na fesťák (pokud neprší) nebo do klubu. Kožené boty mají daleko větší kvalitu, kůže se neprošoupe tak jako plátno. Vysoké boty také v lidech vyvolávají větší respekt (asi souvisí s tím, jak v historii lidstva nosili vysoké boty pouze vojáci). Navíc je můžete vzít ke každé příležitosti a zvolenému punk oblečení.velké kožené boty KMM pro fanoušky punku, metalu

Čtyři nejoblíbenější značky bot pro punkery jsou Stell, Demonia, KMM a New Rock. Jsou hudebně neutrální a kromě punkerů je nosí posluchači rocku a metalu. KMM prapůvodně vyráběla jedna z Baťových továren. Ve třicátých letech se jednalo o boty pracovní. Po válce značka vystihla obouvací trend doby, udělal několik úprav designu a začali si je kupovat hlavně mladí lidé. Vzniklo také několik dalších barev a barevných kombinací. Česká kvalita se nezapře. KMM (Klub mladé módy) je z kvalitní hovězí kůže, prošívané trojitými švy. Samozřejmostí je ocelová špice a řada šroubů v podrážce. Jsou tak kvalitní, že vám zřejmě „zůstanou na věky“. Patří mezi nejoblíbenější značky na českém trhu.

Punková anglie 70. let

Punk je označován hlavně jako anglický hudební styl, protože se uvádí že vznikl v Anglii. To ale není úplně tak pravda. Hnutí punk vznikalo postupně téměř deset let, než se v roce 1976 označil tento hudební styl a způsob života jako punk.
Předchůdce punk vznikal od poloviny 60. let v USA. Vesměr to byly amatérské středoškolské kapely, jejichž hudba vycházelá z tónů rocknrollu a rhytm and blues. Hudba byla velmi jednoduchá (2-4 tóny) a divoká, rychlá. Styl hudby se od té doby příliš nezměnil. V amerických začátcích také nebyly drogy a specifická punk móda jak ji známe dnes.
Kapely hrály bez nároku na peníze na malých koncertech. Neměly žádné peníze a proto bylo vydáno (nahráno) jen pár singlů, dnes těžko sehnatelných.  Vrchol této fáze byl kolem 1966.
Angličtí teenageři začali hudbu úspěšně napodobovat. Začalo vznika mnoho už i komerčně úspěšných kapel (namátkou třeba The Who). Mladí Angličané to také nebrali jen jako hudbu a celý životní styl. Ten byl zaměřený anarchisticky. Odklonění od pravidel, zákonů a povinností. Mladí nechtěli, aby jim někdo vnucoval jejich názory. Cokoli bylo od vlády, punk zavrhoval. Vyzdvihoval hodnoty jako přátelství, jedinečnost, svoboda projevu apod. Naopak kritizoval honbu za penězi, mocí, politickou kariérou. Lze říct, že základem punk je provokace. Postupně se však tyto opačné názory než většinová společnost přehouply ke drogám, kriminální činnosti a nespořádanému životu. Samozřejmě, že britská vláda tento styl života mladých lidí nijak nepodporovala.
angličtí punkeři

V anglii se také začala rozvíjet punk móda tak jak ji známe dnes. Původně punkeři nenosili na hlavě pankáče, špendlíky v bundách, cvočkové kanady apod. To začalo až v roce 1976. Hlavním cílem oblékaní je šokovat.
Číro – je speciální úprava vlasy, které jsou vystuženy na stojáka do jedné řady od čela až na zátylek. Hlavním smyslem bylo odlišení od hnutí skinheads.
Cvočky – na všech částech (zejména) tmavého oblečení se připínají cvočky, špendlíky a zicherky.
Obojek – často se používá něco jako psí obojek. Může být vyzdoben cvočky ale i bodáky (ostré či tupé). Obojek je brán jako symbol otroctví. Symbol podrobených občanů, kteří se sami nemohou rozhodovat a dělat co sami chtějí.

V dnešní době se i punk jako styl roztříštil do více subkultur. Hodnoty, styl hudby i oblékání však přetrvávají víceméně beze změny od počátku punku. Dnešní punkeři, kromě klasického anarystického přístupu k vládnoucí třídě, se angažují i v dalších celospolečenských otázkách. Životní prostředí, ochrana zvířa, rovnoprávnost, LGBT, boj proti globalizaci apod.